Antonín Stříž hudebník
CH.A.S.A.
Fusion music, neboli v Československu známý termín “Jazz Rock”, kupodivu v jihomoravské metropoli nenašel tak úrodnou půdu jako v Praze. Samozřejmě i zde byly tendence vytvořit vlastní variantu této fúzující, většinou instrumentální hudby. Například z renomovaného Orchestru Gustava Broma se občas oddělovalo menší sdružení vedené kytaristou Igorem Vavrdou a prezentovalo svou formu fusion music, z pohledu úhlu rockerů jazz rock nějaký čas prezentovala skupina Nucleus, ale za skutečné reprezentanty daného žánru lze právem považovat skupinu CH.A.S.A.
Její předobraz bychom mohli částečně vystopovat ve skupině bizarního názvu: Šuchra Luf Band, kterou tvořili Antonín Stříž (tehdy ještě elektrická kytara), Ivo Albrecht: baskytara (studující fakulty elektrotechniky) a Miroslav „Kyseláč“ Veselý: bicí nástroje. Skupina kladla důraz na expresivní pojetí vlastních skladeb a působila v letech 1970 až 1971. Vystupovala v Medlánkách, na Lesné (klub Horizont) a na známé Šelepce. Po odchodu „Kyseláče“ se Stříž dva roky „přeškoloval“ na bicí nástroje a na obzoru se zvolna rodilo nové hudební společenství.
Skupina vznikla na počátku r. 1973, kdy byly v Československu velmi ztížené podmínky pro zakládání nových rockových skupin, natož skupin experimentujících s různými hudebními formami. Jejich zkušebnou byl klub pod Domem umění na Malinovského náměstí. Poté se kapela přemístila na severní brněnskou periférii do Řečkovic na zahradu rodinného domku bubeníka, do bývalé prádelny.
Název skupiny (CH.A.S.A.) v jednotlivých písmenech představoval příjmení členů kapely, která začala hrát v obsazení: Pavel Chmelař (barytonsaxofon, sopránsaxofon, příčná flétna, pikola), Ivo Albrecht (baskytara), Antonín Stříž (bicí nástroje) a Jiří Adam (elektrická kytara). Ke skupině se poté připojil ještě Ivan Havlíček (percussion). Díky své manuální zručnosti a vynalézavosti si brzy vyrobil baterii percussion – šokoval zejména velkým bubnem, který připomínal odpadkový koš na zastávkách Městské hromadné dopravy. Členové kapely byli většinou studenti vysokých škol a jejich intelektuální cítění tíhlo k jazzu – zejména k té variantě, kterou kolem r. 1970 prezentoval legendární jazzman Miles Davis či McCoy Tyner.
V klubu na Šelepce kapela objevila zpěvačku s kytarou Mirku Křivánkovou, která zajímavě používala náročný jazzový scat a navíc v nevídaném rozsahu čtyř oktáv. Její hlas se stal nedílnou součástí jejich osobitého soundu. Jazzových zpěvaček u nás nebylo mnoho a tím víc na sebe CH.A.S.A. poutala pozornost. Křivánková důsledně ctila jazzovou formu a improvizaci a v jejím projevu, částečně inspirovaném polskou zpěvačkou Urszula Dudziak a brazilskou zpěvačkou usazenou v Kalifornii – Florou Purim, znamenala výrazné odlišení od standardního pěveckého projevu, kdy hlas jako vokální nástroj mnohdy přebíral i úlohu „hudebního“ nástroje. Tím, že Křivánková nezpívala textované písně, se skupina vyhnula zkoumání textového pojetí samozvanými kulturtrégry při hudebních přehrávkách, kteří hledali dvojsmyslná skrytá sdělení a rozhodovali o vhodnosti či nevhodnosti zpívaného textu.
Od počátku panoval v řadách skupiny velký entuziasmus a kapela vykazovala při zkouškách velkou preciznost, což také přineslo svoje ovoce. Hodně jim pomáhal známý brněnský houslista, jazzový propagátor a organizátor Jan Beránek, který se stal přítelem a rádcem skupiny. Celkem pochopitelně CH.A.S.A. přebírala zahraniční jazzový materiál, ale velmi brzy se v jejich členské základně začaly profilovat skladatelské talenty. Zejména baskytarista Albrecht a kytarista Adam. Aranžmá skladeb ale bylo věcí kolektivu. Nejprve koncertovali v Brně a blízkém okolí, ale posléze se na podzim r. 1974 objevují v Českém Těšíně na II. jazzovém festivalu. V lednu 1975 na známých Slánských jazzových dnech. Jejich věhlas mezi náročnějším publikem začal stoupat, ale vzbuzovali pozornost i v muzikantském prostředí.
Pravděpodobně největšího úspěchu dosáhli na Pražských jazzových dnech 1975 v pražské Lucerně. Zvláštní pozornost vzbudila skladba Chasablanca, která se nakonec dostala na album Jazzrocková dílna 1, vydané Pantonem. Tuto skladbu CH.A.S.A. nahrála naživo do televizního vysílání pořadu Písničky pod rentgenem. Po úspěchu kapely v Lucerně se pražský rozhlas obrátil na brněnské rozhlasové studio a vyžádal si na nich nějaké nahrávky CH.A.S.Y. Došlo k trapnému přiznání, že skupina dosud v brněnském rozhlasu na Beethovenově ulici nic nenahrála. Na pražský nátlak tedy rozhlasový režisér urychleně přijel do klubu Horizont na Lesné a 28. května 1975 zde režisér Oldřich Blaha a zvukař Ing. Jindřich Michalík natočili záznam z živého hraní, který byl odvysílán 23. srpna 1975 na stanici Vltava.
Dramaturg Max Wittmann navzdory úspěšnosti CH.A.S.Y. na festivalech a i v Praze se stavěl k jejich hudbě značně skepticky a nijak se nesnažil mladé progresivní jazzmany podpořit, což skupině mediálně neprospělo… Ostatně podobně hovoří o Wittmannovi i jiní členové tehdejších skupin, které mají stejné zkušenosti. Nepříjemnou skutečností byl na podzim r. 1975 odchod dvou členů skupiny na vojnu, což CH.A.S.U. zdecimovalo, ale protože mezi nimi vládla nejen muzikantská, ale i kamarádská soudržnost, domluvili se, že se po nedobrovolné přestávce po vojenské službě opět sejdou a budou pokračovat tam, kde skončili. Bohužel byl ale vývoj věcí jiný. Kytarista Adam skupinu „zradil“ a oznámil, že nadále bude hrát jazz s kytaristou Milanem Kašubou.
Po roční odmlce se CH.A.S.A. dala znovu dohromady a vrátila se ke koncertování s pozměněnou sestavou. Při nahrávce ve Vinárně u Jakuba 12. července 1977 za přítomnosti spřízněných duší v ní působili Mirka Křivánková (zpěv), Ivo Albrecht (baskytara), navíc hostující baskytarista Zdeněk Blažek (mj. Generace Q a jiné bigbítové kapely z počátku sedmdesátých let), Stanislav Valendin (varhany) a Antonín Stříž (bicí nástroje).
Za památné lze označit vystoupení CH.A.S.Y. v televizním Studiu M v Brně “U netopýra” (nynější Fléda) 21. února 1978. Kapela opět prošla personálním třeskem a v jejich řadách se vedle Albrechta a Křivánkové objevili staronoví členové Pavel Chmelař (sopránsaxofon, barytonsaxofon a flétna) a Ivan Havlíček (percussion). Nově Miroslav Veselý (elektrické piano, klavír), všestranný a univerzální Miloš Kupka (elektrická kytara) a konečně universálně působící hráč na percussion Richard Lašek, známý z mnoha působností ve folku a rocku na brněnské hudební scéně. Pohostinsky si s nimi zahrál i výtečný jazzman Bromova big-bandu Josef Audes na barytonsaxofon. Zazněly zde skladby s originálními názvy Bryndzové halušky, Linecké řezy nebo Tunel, ale i známá skladba Herbie Hancocka Maiden Voyage.
Za důležitý bylo možno označit i koncert v jazzovém klubu “U tří kohoutů” 16. května 1978, v němž se prolínal starší i aktuálnější repertoár kapely. Vystoupení vyvrcholilo téměř patnáctiminutovým jam session. CH.A.S.A. reprezentovala hudební styl, kterým nebylo možné se profesionálně uživit a proto po nějakém čase na konci roku 1978 zanikla. Mirka Křivánková odešla do Prahy, kde spolupracovala mj. s renomovaným jazzmanem Jiřím Stivínem, ale také s Jazz Q Martina Kratochvíla, ostatní hudebníci zvolili občanská povolání, ale někteří z nich se hudbě nadále věnovali v různých hudebních žánrech…
Skupina CH.A.S.A. v Brně představovala osamělou loď jazz rocku jihomoravské metropole. Kdyby přesídlila do Prahy, pravděpodobně by jejich životnost byla výrazně delší a snad by dosáhli i na natočení regulérního alba. Zůstali ale věrní Brnu. Nahrávat se měl rovněž singl pro Panton, ale z důvodu úmrtí dramaturga Ing. Jana Milloniga (otce zajímavého kytaristy, působícím v R. I. Eagles a Speakers/Junior, spolupracovníka kytaristy Otakara Olšaníka), k tomu už bohužel nedošlo..
Jejich hudba nebyla určena pro široké masy, ale spíše pro intelektuální publikum, o to více pak ceněná především hudebníky…
Čtěte dále: Antonín Stříž malíř